V poslední době se na evropské úrovni začíná více řešit mrhání s potravinami. Jedním z kroku je informovanost obyvatelstva, které je největším vyhazovatelem (sami si uvědomte, kolik jídla vyhodíte za týden a vynásobte x 52). Hned v závěsu je však logistika potravin. Tedy cesta od výrobce po obchod (plus vyhazování samotnými obchody). Odhad je, že se vyhodí kolem 88 miliónů tun jídla. Při počtu 450 miliónů občanů EU je to téměř 200 kg potravin na hlavu.
Umíte si představit kolik to je ? To je 200 kilogramových bochníků chleba. 400 plechovek s lunchmeatem. Asi 800 jablek. 200 Kg potravin by vám mělo vystačit na víc jak půl roku života. Tzn. že vyhodíme polovinu všeho jídla. Samozřejmě se do toho započítávají potraviny vyhozené potravinovými firmami. 
Existuje několik studií, které se snaží zjistit, jakým způsobem by mohl potravinový řetězec (od výrobce po spotřebitele) ušetřit. Základem je kooperace všech subjektů výrobního a dodavatelského řetězce. Plýtvání ve finále znamená, že vyrábíme téměř o polovinu potravin více, než skutečně spotřebujeme (a navíc spotřebujeme více, než bychom normálně měli). Pokud bychom zlepšili potravinovou logistiku, znamenalo by to, že není třeba tolik vyrábět. To by se samozřejmě nelíbilo zemědělcům. Nižší potřeba výroby by vedla ke snížení a omezení zemědělských dotací, které kroutí potravinový trh. Pokud bychom náhle snížili výrobu potravin o polovinu, tak by to mělo výrazný dopad i na samotné obchody-řetězce, které by spíše ušetřily (nemusely by utrácet za likvidaci potravin a logistiku). Méně práce by ale měli i dopravci.
Je smutné, že k tomu abychom se najedli a fungoval systém distribuce potravin, je potřeba vyrobit o 50% více potravin, s tím, že se těch 50% nakonec vyhodí.